Kraniosakrální osteopatie

Kdybychom pomyslně vyndali kraniosakrální systém  jeho komponenty z lidského těla, viděli bychom schéma, které připomíná pulce. Pulec je membránový vak, který se skládá z:

• tří vrstev membrán, který nazýváme meningeální systém
• mozkomíšní tekutiny obklopené tímto membránovým systémem
• strukturami uvnitř tohoto membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny.

Uvnitř tohoto membránového vaku jsou uloženy mozek a mícha, které jsou obaleny třemi plenami (membránami): zevně vodě nepropustnou tvrdou plenou mozkovou (dura mater), dále pavoučnicí (arachnoidea) a měkkou plenou (pia mater) přiléhající přímo na mozek a míchu a obsahující krevní cévy. Prostor mezi pavoučnicí a měkkou plenou (subarachnoidální prostor )
je vyplněn mozkomíšním mokem (cerebrospinální likvor). Hlavní část pulce je uložena v lebce. Je připevněna na vnitřní stranu lebečních kostí a vytváří výstelku lebeční dutiny. Tato dutina se nachází nad horním patrem a prvním krčním obratlem. Druhá část membránového vaku – válcovitá trubice (ocas pulce) – je připevněna na spodinu lebeční. Přesněji je upevněna na foramen (otvor) magnum (velký) a na těla prvních dvou krčních obratlů. Tento otvor nabízí míše průchod z lebky do míšního kanálu.Uvnitř této trubice se nacházejí opět membrány pavoučnice
a měkká plena mozková, o kterých víme již z předešlého textu. Znamená to tedy, že zde máme trubice uvnitř jiné trubice, jimiž prochází velmi citlivá mícha. Konec válcovité trubice membránového vaku je připevněn ke kosti křížové uvnitř páteřního kanálu. Potom vystupuje otvorem na její zadní straně a připojuje se ke kostrči. Mozkomíšní tekutina je užívána jako hydraulický komponent tohoto systému. Na základě výzkumu na Michigen State University se prokázalo, že se lebeční kosti musejí nepřetržitě, i když zcela nepatrně pohybovat, aby se mohly přizpůsobit stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který je přítomen uvnitř polouzavřeného systému ohraničeného membránami. Jestliže lebeční kosti ztratí svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu kraniosakrálního systému (CSS), funkce tohoto systému je ohrožena a může dojít k výskytu různých symptomů. Mozkomíšní tekutina – již zmíněný hydraulický komponent CSS, má ještě další funkci. Uvnitř membránového vaku slouží jako mazivo mezi třemi vrstvami membrán. Umožňuje membránám klouzat ve vztahu jedna ke druhé a k obratlům, což je důležité při normálních pohybech, jako je otáčení nebo ohýbání těla.

Z předešlého textu o anatomii již víme, že kraniosakrální systém se neustále přizpůsobuje změnám tlaku koloběhu mozkomíšního moku a tím se lebeční kosti musí neustále a nepatrně pohybovat. Toto zvyšování a snižování objemu tekutiny musí být systémem vyrovnáváno tak, aby nadměrný hydraulický tlak nebyl přenášen na jeho části, především ne na mozek a míchu. Tyto orgány, jak již víme, leží uvnitř našeho hydraulického systému. Mozek a mícha nejsou pouze extrémně citlivé orgány, jejichž funkce může být zkreslena abnormálními změnami tlaku, ale také reagují velice citlivě na chemické změny  ve svém okolí. Nepříznivé chemické změny mohou být způsobeny také vlivem abnormalit tlaku mozkomíšní tekutiny. Tímto koloběhem mozkomíšního moku vzniká pravidelný rytmus, který se nazývá kraniosakrální rytmus (CSR).
Tento pravidelný rytmus můžeme sledovat vzhledem k anatomii CSS na lebečních kostech a kosti křížové, ale i na celém těle. Frekvence CSR je 6 – 12 cyklů za minutu. Jeho formování začíná již v děloze a jeho funkce končí smrtí jedince.
Fyziologie tohoto rytmu neexistuje pouze u lidí, ale i u zvířat.

Historie kraniosakrální osteopatie (CSO) je v celku krátká a váže se ke třem mužům.

Prvním je Dr. Adrew Taylor Stills (1828 – 1917) zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie.

Druhý muž Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954) je žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zjistil, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Ten označil Dr. Sutherland jako „primární dýchání“ nebo-li kraniální rytmus a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému. Proč sakrálního, protože dura mater (tvrdá plena mozková) doprovází míchu
až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem
(lebkou) a sakrem (kostí křížovou). Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný biomechanický koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama. Dalších několik let se učil tento pohyb lebky cítit a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých kostech lebečních a jeho žena zapisovala, co se děje – jestli hůře vidí nebo má horší rovnováhu atd. Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo, zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální. Dr. Sutherland rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.

Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg John E. Upledger,
který jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model). V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Nikdo z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, co za rytmus během operace pozoroval. O dva roky později Dr. Upledger navštívil seminář, který vysvětloval Sutherlandovy myšlenky a učil některým jeho technikám. V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil. Během dvaceti let svojí klinické praxe začal publikovat a to zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a tvůj skrytý lékař). Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána Nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti a vysvětluje objevení CS systému a postupy této metody.